OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Slovenskí priekopníci atmosférického doom či dark metalu GALADRIEL oslavujú 20. výročie založenia vinylom „Lost In The Ryhope Wood“ a rovnomenným turné, na ktorom sa v prvú novembrovú sobotu zastavili aj v Košiciach. Z dolného veľkého pódia bol koncert nakoniec presunutý na poschodie do 777, dva dni predtým totiž väčšinu „hlavnej cieľovej skupiny“ vyšťavil koncert fínskych juchačkárov KORPIKLAANI a ruských ARKONA. Tam som ani nebol, Fínov som naposledy počul pred pár rokmi a Mašina družina ma nebavila nikdy. Na akcii ale boli štyri stovky platiacich, s nimi sa o dva dni už veľmi rátať nedalo, a aby neboli priveľké náklady, hralo sa radšej hore. Tam štyridsať skalných + ľudia okolo vytvorilo príjemnú atmosféru v komornom prostredí, takže v rámci možností nakoniec fajn, len dúfam, že kapelám vyšlo aspoň na nejaký benzín.
Po atmosférikoch sa o slušné pritvrdenie postarali GOTHIC zo Sedmohradska v Rumunsku. Pôvod kapely sa postaral o pár fórov – „poďte bližšie k pódiu, nebojte sa, sme síce zo Sedmohradska, ale neuhryzneme vás“, prípadne „sme Rumuni, len tuto starý muž (basák) je Maďar“, a podobne, bola zábava, pokiaľ ste zvládali angličtinu, o čom hudobníci tak celkom presvedčení neboli a radšej publikum drvili hudbou. Tá bola celkom príjemným prekvapením, GOTHIC, hoci ide vlastne už o „veteránov“, som prvýkrát počul až na tomto koncerte a zaujali dosť „negotickou“ hudbou, keďže znel skôr energický melodický death metal s pomerne hlbokým vokálom, a v pomalších, dôrazných úsekoch sa to niekedy valilo skoro ako BOLT THROWER. (Ako som sa od gitaristu potom dozvedel, tú gotiku majú hlavne v názve, keď začínali, mali veľmi radi PARADISE LOST, takže je to jasné.) Záverečnú skladbu venovali obetiam nedávneho požiaru počas koncertu v bukurešťskom klube Colectiv.
Foto: Stephen
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.